CZ

 
CZ
 
EN
 
DE
 
SK
 

Pavel Olšák – nejlepší zaměstnanec roku 2019

Loňským vítězem pomyslného královského titulu se stal Pavel Olšák

AKTUALITY

Facebook share

 

Pavel Olšák – nejlepší zaměstnanec roku 2019

 

(Popisek pod fotku: Zleva M. Jakubec, P. Olšák a D. Žabčík)

 

Není tajemstvím, že každý rok vybíráme mezi zaměstnanci toho nejlepšího. Loňským vítězem pomyslného královského titulu se stal Pavel Olšák, kontrolor ve výrobě venkovních žaluzií. Věčně usměvavý, dobře naladěný, ochotný pomáhat a hlavně člověk, kterého práce v Climaxu baví už téměř 15 let. Jak se stane, že vyučený truhlář dá přednost výrobě venkovního stínění? Čemu se věnuje ve svém volném čase anebo jaké je jeho životní krédo? Odpovědi nejen na tyto otázky najdete v následujícím rozhovoru.

 

Kdy a na jakou pozici jsi do Climaxu nastoupil?

V září to bude patnáct let, co jsem tady. Začínal jsem jako dělník. První tři roky, každé léto, jsem byl na markýzách a přes zimu jako střihač lamel na venkovních žaluziích. Po těch třech letech jsem přešel na kontrolu, kde jsem už zůstal. Do Climaxu jsem se dostal přes známost. Byli tady totiž skoro všichni z naší rodiny. Teta (Zbyňka Olšáková, šička na markýzách), strýc (Dušan Olšák na venkovních roletách) a brácha dvojče (Aleš Olšák z výroby EXT-50). Climax už v té době byl vnímán jako nejlepší firma, jako firma, která platí. I když jsem vyučený truhlář stejně jako starší brácha, tak v té době se za truhlařinu moc neplatilo. Naopak v Climaxu se dalo peníze vydělat. Truhlařině se věnuji už jenom okrajově, pro zábavu a jako koníček, který ale nikdy neomrzí.

 

Jsi přísný kontrolor?

Když přijdu na chybu, která je opravitelná, tak si ji většinou opravím sám. Je to rychlejší než jít s 30 kg na stůl a pak čekat půl hodiny, než to někdo opraví, a pak s ní jít zase zpátky. Tím, že jsem si prošel i jinými výrobními postupy ve výrobě, jsem schopný si celý kus venkovní žaluzie udělat sám. Včetně stříhání lamel nebo jejich splétání.

 

Jak ses cítil, když jsi zjistil, že jsi získal ocenění?

Měl jsem z toho velkou radost. Byly to velmi příjemné pocity. Pěkná odměna za těch 15 let.

 

Určitě teď chodíš do práce v tričku s nápisem „Jsem nejlepší zaměstnanec Climaxu". Mám pravdu?

Ne, ne, to ne. Ale je pravda, že to kolegům někdy připomenu (smích).

 

Jak?

Řeknu jim, že jako nejlepší zaměstnanec „to" nemusím dělat. Mistrová Zuzka mi na to naposledy odpověděla, že to ocenění - titul - platilo vloni (smích). Jsme výborný kolektiv. Málokdy jsme poštěkaní. Třeba s klukama z kontroly se potkáváme i mimo práci. Jeden jezdí na motorce, druhý chodí cvičit, děláme společné opékačky apod.

 

Co by na tebe práskli kolegové, jaká je tvá dobrá vlastnost?

Asi ochota, snažím se, když to jde, vyjít vstříc. Nicméně odpověď na tuto otázku jsem si musel nechat od ostatních schválit. Myslím si, že je to tím, že zakázky jsme ochotní, i s ostatními kontrolory, sami opravit a nevracíme je.

 

Hlavní cenou pro zaměstnance roku je poukaz na dovolenou v hodnotě 40 000 korun. Už víš, kam a s kým pojedeš?

Ještě se doma radíme, ale pojedeme celá rodina. Se ženou Markétou vybíráme mezi Tureckem, Španělskem nebo Bulharskem, aby to nejvíce vyhovovalo našim dětem. Šestileté Sabince a tříletému Filípkovi.

 

Od kolegů vím, že jsi vášnivý motorkář. Je tvoje motorka členkou rodiny?

Ano, je.

Motorky mám dvě. Jednoho staršího veterána Hondu. Toho plánuji, že nechám dětem, pokud budou chtít jezdit, a ještě mám cestovní motorku. Jezdím hodně s bráchou a se ségrou. Dvakrát až třikrát do roka jedeme na motorkářský sraz. Například na Eurobike do Pasohlávek. Ze Vsetína nás jede třeba 15 lidí.

 

Manželku někdy vyvezeš?

Chtěl bych, ale Markéta nechce. Ještě se mnou nejela. Má strach, že nesmíme jezdit oba dva, kdyby se něco stalo.

 

Také vím, že rád chodíš na ryby, což je trošku odlišný „adrenalin" oproti jízdě na motorce.  Proč rybaření?

Pro ten klid a pohodu. Odpočinu si tam. Jsme parta 17 lidí. V Janové jsme si od obce pronajali rybník, kde jsme nasadili ryby, a jezdíme tam všichni společně. I s rodinami. Děláme si tam i své závody. Koupíme si poháry a potom si je rozdáme. Největší rybu, kterou jsem tam vytáhl, byl sumec. Vážil 120 kg a měřil 1,5 metru. Byla to vlastně úplná „haluz". Chytil jsem ho úplně laicky, na tenký silon, tahal jsem ho asi hodinu.

 

Máš ještě nějaké další koníčky?

Hasičské závody a největší a asi i nejdelší koníček, kterému se věnuju, je hudba a koncerty. Na ty jezdím se svým taťkou už od 10 let. Poslední, na který jsme spolu byli, byl koncert skupiny Uriah Heep v Praze. V únoru jsme chtěli jet i na Ozzyho Osbourna, ale jeho koncert přeložili na podzim, tak uvidíme, jestli vůbec bude. Ozzy je nemocný, má parkinsona a někde jsem četl, že by už nechtěl hrát pod úroveň. Tak uvidíme, jestli koncert vůbec bude, pokud ano, tak by byl asi poslední. Znova bych chtěl jet na Guns N´Roses. Posledně jsem stál strašně daleko, asi až 150 metrů od pódia. Většinou se mi podaří být tak maximálně do 30 metrů, a to je úplně jiný zážitek.

 

Pavle, jaké je tvé životní motto?

„Přej a bude ti přáno."

 

Děkuji za rozhovor.

 

Jana Čadová
šéfredaktor

další články

 
Climax expanduje na sever.Francouzská dceřiná společnost se rozrůstáJak byl vidět CLIMAX v roce 2019Climax – hrdý sponzor hokejeStínění ve 21. století?
 
 
 
kontakt
 

SERVIS CLIMAX a.s.

Jasenice 1253

755 01 Vsetín

800 100 967

facebook climax   youtube climax   linkedin climax   instagram climax

Obchodní podmínky | Reklamační řád | Povinně zveřejňované informace | Pro média | CertifikátyZásady zpracování osobních údajů

 

© Copyright 2020 SERVIS CLIMAX, a.s.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez písemného souhlasu SERVIS CLIMAX, a.s. zakázáno.

POPTÁVKA & KONTAKT

 
 
 

Rychlý kontakt

 

  800 100 967
     
  l.palatova@climax.cz

POPTÁVKA & KONTAKT