AKTUALITY
Vsetínský hokej vede Jiří Dopita
27.03.2017
CLIMAX už dlouhodobě podporuje regionální sport a sportovní aktivity vůbec. Ať už jsou to nohejbalisté, nebo třeba vsetínští hokejisté. Ty v současnosti vede ikona hokeje Jiří Dopita. Jak pro náš rozhovor prozradil, nejdůležitější je dělat věci naplno a pořádně. Pak jsou výsledky perfektní. Jiří Dopita se do Vsetína vrátil po 15 letech. Jak se na své působení ve Vsetíně dívá zpětně a jaké jsou jeho plány do budoucna, zjišťovali Jana Čadová a Mirek Jakubec.
Před startem této druholigové sezony jste se stal trenérem hokejistů Vsetína. Jaké bylo vrátit se na místo, kde jste coby hráč s místním klubem vyhrál pět mistrovských titulů?
Byl jsem za nabídku velmi rád. Rozhodování o přijetí bylo snazší právě v tom, že jsem ve Vsetíně strávil nějakou dobu a vzpomínám na ni s nadšením.
Vybavily se vám přitom vzpomínky na mistrovskou éru vsetínského hokeje?
Jasně. Ta éra byla parádní. Vsetín měl vynikající manšaft a výbornou atmosféru. Vzpomínky jsou pěkné.
K angažmá ve Vsetíně vás zlákali manažer Radim Tesařík a trenér Luboš Jenáček, vaši bývalí spoluhráči. Hrálo velkou roli, že s vámi jednali právě oni?
Ano, určitě. Radima znám už dvacet let. Je to kamarád. Právě lidé ve vedení vsetínského klubu hráli v mém rozhodování velkou roli. Kluci chtějí hokej někam posunout a dělají to podle mě dobře.
Vsetín má letos jednoznačný cíl. Postup do první ligy. Nakolik byl tento fakt pro vás určující při rozhodování o přijetí či nepřijetí nabídky trénovat Vsetín?
Byl to ten hlavní důvod. Kdyby chtěl Vsetín hrát jenom druhou ligu, tak bych sem určitě nešel, ani kvůli Radimovi ne. To by mě nebavilo.
Zůstanete ve Vsetíně, když budeme v první lize?
Ještě jsme se s Radimem o tom nebavili, ale kdyby se to podařilo, a kdyby se to podařilo a kdyby byl ze strany Vsetína zájem, určitě bych o tom hodně uvažoval. Ambice jsou, aby se tady hrála jak první liga, tak výhledově i extraliga. Pro tým to nebude jednoduchá cesta. Postupnými krůčky to ale může jít.
První liga by Vsetínu slušela. Co si myslíte?
Stoprocentně. Už i s tím diváckým zázemím. Každému se hraje lépe, když diváci fandí. Lapač bývá naplněný. V tomto je Vsetín výborný. Fanoušci jsou prostě důležitým šestým hráčem v poli. To je jednoznačné.
Hodně se mluví o tom, že snad nejtěžším soupeřem Vsetína byla Poruba, která těžila ze spolupráce s extraligovými Vítkovicemi. I vy ji považujete za obecně nejtěžšího protivníka? Poruba má dobrý tým. K Porubě bych ale přidal i Hodonín a Šumperk. Tyto tři manšafty jsou pro nás konkurence. Naši kluci s nimi hrají dobrý hokej.
Zeptám se na tým. Dokážou se hráči z třetí nejvyšší soutěže naučit některé prvky, například zakládání útoků, které jsou běžné v extralize? Dá se naučit všechno. Je to ale spíše o návycích, které hráči mají. Někteří jsou spokojení s tím, že si chtějí „jenom" zahrát. Naopak někteří hráči se od začátku sezony výrazně posunuli.
Vsetínský klub je kromě sportovní oblasti aktivní i v té sociální. V aktuální sezoně podpořil v rámci akce „Černá je barva" zrakově postižené a zapojil se i do celostátního projektu „Legenda pomáhá" na podporu bývalých hráčů, kteří se ocitli v tíživé situaci. Jak vnímáte tyto aktivity?
Jednoznačně pozitivně. Tyto aktivity ke sportu patří. Jdou ruku v ruce a jsou prospěšné. Je dobře, když se touto formou může pomoci.
Vždy jste byl vnímán jako velký vzor. Nejenom jako sportovec, ale i tím, jak jste byl schopný ovlivňovat tým a široké okolí - diváky a vůbec všechny lidi kolem sebe. Co se Vám v životě vyplatilo? A je něco, co se Vám třeba vymstilo?
To je na delší povídání. Mám ale to štěstí, že mám staršího bráchu, kterému jsem se chtěl vždycky vyrovnat. Takže to mě hnalo dopředu. No a potom to byla jednoznačně výchova mých rodičů. Chtěli, abych dělal věci pořádně. Na sto procent. Například, když táta chtěl pomoct na zahradě, výsledek musel být perfektní. Nikde žádný plevel. Pracovitost a touha něco dokázat mi v životě pomohly se dostat tam, kde jsem. Když dnes vidím rodiče mladých kluků, tak mě netěší, že si chtějí splnit sny na úkor svých dětí. Ženou je do nějakých výsledků s vidinou výdělku peněz. Dříve tomu tak nebylo. Měl jsem od rodičů jasně dané, že musím udělat školu s dobrými výsledky a pak si můžu dělat sport. Škola byla prvořadá. Dnešní kluci mají ve škole špatné výsledky a rodičům to nevadí. Tento přístup se pak odráží ve všem. A co se mi vymstilo? Nevím o ničem, co by se mi vymstilo. Snažil jsem se dělat všechno pořádně, poctivě a s pokorou. Možná účast v některém klubu nebyla ideální, ale kdybych to hodnotil zpětně, ničeho nelituju. Nedělal bych nic jinak.
Zpracovala Jana Čadová, tisková mluvčí
