Začínal v pronajaté dílně na faře, pokračoval v kulturáku v Pržně na Vsetínsku, poté koupil první budovy pro výrobu, posléze nové haly, sklady. Startovali ve dvou, dnes jeho firma živí téměř 600 lidí. Výrobky CLIMAXu jsou v celé Evropě, žaluzie ze Vsetína od sluníčka chrání třeba dům rodiny portugalské fotbalové superstar Cristiana Ronalda na Madeiře. V rozhovoru se úspěšný podnikatel ohlíží za třicetiletou historií svého životního projektu, popisuje současnou pozici společnosti a nastiňuje vize a výhledy do dalších let.
Motivace začít podnikat byla prostá. „Vydělat peníze pro rodinu. Mirek Jakubec se velmi brzy oženil, vysokou školu dokončil jako ženatý otec malého chlapečka. Nebyly to vůbec jednoduché časy, bydleli jsme v bytě rodičů mé ženy v jednom pokoji a neměli jsme peníze. Každý víkend a prázdniny jsem musel chodit po brigádách, hlavně po stavbách, abychom se nějak uživili. Manželka za tehdejší statečnost zaslouží ne jeden metál, ale všechny medaile světa. Po promocích jsem vůči ní a malému Štěpánovi cítil ohromnou odpovědnost, chtěl jsem rodině zajistit lepší podmínky pro život.“
V regionálním tisku narazil na inzerát. „Hledali montéry těsnění do oken a dveří. Půjčil jsem si dvacet tisíc korun, udělal živnostenský list, nakoupil základní těsnicí materiál, potřebné frézy a s jedním kamarádem Tomášem Jurečkou jsme začali montovat těsnění. Byli jsme spokojení. Doby, kdy jsme neměli pět set korun na boty pro kluka, pominuly.“
Začínali jako dva mladí kluci. „Dělali jsme rukama. Zakázek pořád přibývalo, zhruba po roce jsme začali přijímat zaměstnance. Úplně první byl Mirek Markytán. Vůbec jsem neměl v té době sebevědomí. Říkal jsem si, že s takovými mladíky to nemůže myslet vážně. On byl ale u nás spokojený, vždycky dostal zaplaceno přesně podle domluvy, nikdy si slovíčkem na nic nestěžoval. Vydržel s námi dalších třicet let. Dalším podobným příkladem je Iva Paroušková, taky s námi začínala a je tu dodnes. Takových lidí je u nás více a jsem za to rád. “
Práce čtrnáct hodin denně nebyla ničím výjimečným. „Začátky byly samozřejmě složité. Z dnešního pohledu by se dalo říct, že jsme dřeli, ale tenkrát jsme to tak vůbec nevnímali. Vůbec nám to nevadilo. Byli jsme mladí a plní síly. Neskutečně nás to bavilo. Zákazníci nás měli rádi a doporučovali nás. Byli jsme plni elánu, já jsem tu tehdejší dřinu vnímal nikoliv jako práci, ale jako splněný sen.“
Lidem nabízeli těsnění oken a dveří. „O marketingu jsme toho moc nevěděli. Rozdávali jsme různé letáky a vyvěšovali inzeráty, ale nejvíce zákazníků jsme získali doporučením. Snažili jsme se být slušní, příjemní a hlavně pracovití, a tak nás lidé doporučovali. Udělali jsme jeden dům, pak nám volala celá ulice, že chce těsnění taky, protože nás jejich sousedé doporučili a pochválili.“
Přišly i momenty, kdy to chtěli zabalit. „Tak trochu jsme nedomysleli jednu drobnost (smích). Že těsnění a úspory energií lidé řeší jen tehdy, když je jim zima. V létě je teplo, takže až do začátku podzimu a prvních chladnějších dnů jsme v podstatě živořili. Extrémně nám přes letní měsíce ubývalo zakázek. Intenzivně jsme přemýšleli, co s tím. Napadly nás žaluzie. Mělo to jednoduchou logiku. V zimě budeme lidem teplo zajišťovat, v létě je zase od horka chránit. Žaluzie jsme ovšem původně brali opravdu je jako doplněk k těsnění, našemu hlavnímu byznysu.“
Z řemeslníků přes noc obchodníky. „Pořád jsme byli jen kluci, kteří lidem „něco“ montovali. Materiál jsme odebírali od pražského velkoobchodníka, všechno jsme nakupovali, nic nevyráběli. Pak za námi přišel jeden z distributorů, který se stěhoval do USA. Nabídl nám k dispozici seznam asi třiceti firem, které si od něho kupovaly těsnění. Tak jsme od něho „jeho“ firmy koupili. Z pozice montérů jsme se tak rázem dostali do pozice jakéhosi velkoobchodu. Každý týden jsme pro materiál jezdili do Prahy, půjčený favorit jsme naložili až po střechu a jeli směr Morava. Už jsme byli opravdovými podnikateli, co i prodávali, ne jenom pracovali rukama. To bylo někdy kolem roku 1994. Bavilo nás, jak se to rozrůstalo.“
Nechtěli být závislí na jiných, začali vyrábět. „Tím možná klíčovým zlomem byla chvíle, kdy jsme přestali nakupovat žaluzie a rozhodli se, že budeme vyrábět vlastní. Nebyli jsme spokojeni s dodavatelem, protože měl problém dodržet lhůty a kvalitu dodávek. My jsme pak lidem a zákazníkům museli vysvětlovat, že za zdržení nemůžeme. V roce 1995 jsme koupili první mašinu, pronajali si jednu místnost na faře v Pržně a poté prostory v kulturáku. Už jsme živili kolem dvou desítek lidí.“
Po žaluziích byla zpočátku malá poptávka. „Před revolucí byla v ČR nabídka stínění velmi jednoduchá. Žaluzie v barvě slonové kosti a hráškově zelené a pak látkové rolety, které lidem neustále padaly na hlavu. V západní Evropě byl tento obor už rozvinutý. Pozorně jsme to sledovali, bylo zřejmé, že dřív nebo později dorazí vlna i do zemí střední a východní Evropy. Výrobci začínali nabízet různé systémy, my jsme chtěli být připraveni.“
Návštěva z Německa vyústila v nákup nové budovy. „Přijel obchodní zástupce známé a renomované firmy Alukon. Ptal se, jestli bychom nechtěli vyrábět i venkovní rolety. Řekli jsme proč ne a okamžitě začali hledat nějakou větší nemovitost než kulturák v Pržně. Viděno dnešní optikou je absolutně neuvěřitelné, jak jsme budovu, kde dnes máme sídlo celé firmy, koupili. Prostě jsme přišli do banky, řekli jim, že nic nemáme, ale potřebujeme půjčit čtyři a půl milionu. A oni nám obratem půjčku dali. S výrobou i kancelářemi jsme obsadili asi deset procent její kapacity, zbytek se snažili pronajmout, abychom utáhli úvěry a začali sériově a ve velkém vyrábět první rolety.“
Firma rostla postupně přirozenou cestou. „Žádné překotné skoky o stovky procent v meziročním srovnání. Dynamika firmy se zvyšovala rok od roku průměrně o deset procent. Bylo to jen dobře. S každým velkým skokem se objevují problémy. Logistické, administrativní, operativní, i finanční. Samozřejmě jsem nechtěl firmu brzdit, ale vnímal jsem, že roční nárůst o deset procent je tak akorát. V takovém tempu lze zvládat potřebné organizační změny.“
Dobrý a stabilní zaměstnavatel. „Naší velkou devízou je, že se snažíme k zaměstnancům chovat poctivě, solidně a slušně.“
Řízení celé firmy před třemi lety převzal obchodní ředitel. „Před třemi lety jsem udělal zásadní rozhodnutí. Cítil jsem, že už nejsem ochotný ani schopný dávat společnosti tolik energie, jako v předchozích letech. Nabídl jsem pozici ředitele CLIMAXu kolegovi Davidovi Žabčíkovi, který se z obchodníka postupně propracoval až na pozici obchodního ředitele. Pracuje u nás devatenáct let, známe se a přemýšlíme o věcech podobně. Rozhodnutí pro mě nebylo těžké. Vždycky jsem věděl, že ve chvíli, kdy se tady objeví někdo, kdo bude schopný společnost řídit lépe než já, že mu řízení předám. Firma je pro mě příliš cenná, než abych jí svojí ješitností škodil. Když něco budujete třicet let, tak si rozmyslíte, jestli ji dáte všanc svému egu.“
Miroslav Jakubec coby předseda představenstva. „Je to spíše strategická pozice. Řídím také naše nemovitosti a jsem lektorem firemní akademie, kterou jsme vloni založili. Pořád jsem a budu tváří společnosti. Výrazně se mi díky tomu uvolnily ruce a zpomalil jsem. V předchozích letech jsem zjistil, že když člověk hrne moc věcí před sebou, tak má pak tendenci klouzat po povrchu. Nezamyslíte se důkladně nad všemi detaily. Teď mohu své povinnosti řešit více do hloubky.“
Nový ředitel přišel se spoustou energie, novými nápady. „Zatím jsem ani jednou nezalitoval, že jsem pozici předal. Mění se například systém dopravy, zavádíme digitalizaci, máme spoustu nových projektů na zlepšení efektivity a spolehlivosti. Jsme spolu s Davidem hodně v kontaktu, vím, jak přemýšlí. Spolupráce funguje, i když samozřejmě vyžaduje spoustu sebekontroly a především komunikace. Když máme na něco jiný názor, tak si to řekneme, ale chci, aby rozhodoval on.“
Jedničkou na českém i slovenském trhu. „Daří se nám také v Rakousku, kde jsme se dostali mezi největší dodavatele stínicí techniky, na tomto trhu působíme opravdu dlouho. Rakouští partneři se chtějí prezentovat naším jménem, což je příjemné. Stíníme rodinné a bytové domy, rezidence, univerzity, nemocnice, radnice, ministerstva po celém světě. Produkty CLIMAX najdete v každé evropské zemi, na Blízkém východě nebo v Austrálii.“
O perspektivě firmy její majitel nepochybuje. „Je ohromná. Stínicí technika bude mít v budoucnu ještě mnohem větší význam, protože se chystá spousta nařízení, které budou evropské firmy a možná i domácnosti zavazovat a nutit k používání stínění s ohledem na udržitelnost, životní prostředí a úsporu energií.“
Co tedy aktuálně na trhu „letí“? „V Evropě současně vládnou venkovní žaluzie. Ty jsou velmi oblíbené i v České republice. Pomáhá tomu i současný trend výstavby rodinných domů ve stylu funkcionalismu. Nově se začíná prosazovat i venkovní látkové fasádní stínění.“
Jak nejraději tráví Miroslav Jakubec svůj volný čas? „Jsme sportovně založená rodina. Jezdíme na kole, plaveme, lyžujeme, běháme, chodíme cvičit. S manželkou chodíme každý týden tančit. Máme chatu na Bystřičce, rádi a hodně cestujeme. Máme moc rádi Itálii kvůli atmosféře. Italové mají rádi děti, jsou usměvaví a veselí. Tam je nám vždycky moc dobře a rádi se tam vracíme. Ale pro mě osobně je opravdu nejlepším relaxem sport.“